Mimořádná tisková konference HC Dynamo Pardubice | (kon.) |
14. etapa: Lugo - Ourense | Vítěz: T. Wellens (LTS) (kon.) |
koniec udalosti
Mimořádná tisková konference HC Dynamo Pardubice
Martin Augustin
Loni to byla zkušenost. Když jsem přežil tu klinickou smrt po konci v Pardubicích, přišla nabídka od Vrchlabí. Tam jsem viděl nějaký smysl, o něco se hrálo. A díky tomu jsem se dostal zpátky do Pardubic a povedlo se to zachránit. Vím ale stoprocentně, že nižší soutěže už hrát nechci. V kariéře jsem odvedl sto procent a nechci to už absolvovat. Nechci ale, aby to vyznělo, že nižšími soutěžemi pohrdám. Vím, že tohle si vynahradím v tom fotbale. Sice je to amatérská soutěž, neberete za to peníze, ale scházíte se, je tam ta parta v kabině a na hřišti chcete vyhrát.
Hraji za svou rodnou obec. Klub se jmenuje F.C. Titanic Srch. V posledních letech jsem si dával do smlouvy i výjimku, že můžu fotbal za Srch hrát. Vždycky jsem hrával na postu útočníka. Klasický koncový hráč.
Jsem vášnivý rybář, takže v tom budu pokračovat. Na prvním místě bude rodina, ale to bylo i s hokejem. Volný čas určitě naplním sportem. Budu hrát fotbal, na který jsem neměl na jaře nebo v létě čas. Nějaká díra určitě nebude. Pracovně se samozřejmě nebráním, že bych zůstal u hokeje. Tomu snad po těch letech docela rozumím.
Dušan Salfický: Je to na místě. Tyhle ceremoniály se dělají s nějakým časovým odstupem. V budoucnu ale něco chystáme a číslo 60 by skutečně mělo být vyřazeno z naší sady dresů. A aby to bylo i s diváky na tribunách.
Tomáš Rolinek: Pokud bude situace taková, že se bude sezóna hrát, nebude přerušená, bude se trénovat na ledě, tak tam mám pár adeptů do útoku. Je to ale těžké říci. Kluci v sobě musí mít touhu se posouvat. Nespokojit se s tím, že hrají v Pardubicích. Já měl jako malý sen jít do Dukly Jihlava, která tehdy vyhrávala mistrovské tituly. Ti kluci také musejí mít sen. Chtít hrát za národní tým.
Tomáš Rolinek: Nedokážu říci. Asi něco, kde bych mohl Dynamu i pomoci. Samozřejmě, práce vás musí i bavit. Pokud to bude dávat smysl a bude z toho mít prospěch i Dynamo, tak proč ne.
Zní to hezky, ale člověk nad tím takhle nepřemýšlí. Je to 10 let, letí to. Každý rok fandíte českým hráčům a přejete jim, aby udělali úspěch. Doufám v to každý rok. Pokud to nepřeruší covid, je vždycky šance něco uhrát. Já na to mám krásné vzpomínky.
Tomáš Rolinek: Vždycky jsem říkal, že nechci být trenérem. Nikdy neříkej nikdy, ale moje ambice to nejsou. Nenaplňovalo by mě to, nedělal bych to na sto procent, což nechci. Já na to zatím neumím odpovědět, to je spíše na pana Dědka, kterému děkuji za zájem. Spolu jsme ale zatím o ničem nemluvili. Já se ničemu nebráním. Končím s hokejem, ale život jde dál a uvidíme, co přinese.
O jaké šlo konkrétně zranění?
Tomáš Rolinek: Byl jsem na artroskopii kyčle. Stejné zranění jsem měl v roce 2013 na druhé noze, takže jsem oslovil stejného doktora. kvůli první vlně koronaviru se operace odložila, byl jsem na ni až v červenci. Jsem ale zdravotně v pořádku. Kyčel mohu zatížit jakkoliv, takže důvod konce kariéry to určitě není.
O rozhodnutí jsem mluvil nejprve s rodinou. Manželka se mnou vždycky trpěla, pak i děti. Asi byli překvapení. Když jsem šel na operaci, abych mohl hrát, tak asi nečekali takové rozhodnutí.