Takové tedy bylo devatenácté a poslední grandslamové finále kariéry nejlepšího českého hráče tenisové historie Ivana Lendla. V Melbourne jeho dvouleté panování ukončil Boris Becker, který se zároveň poprvé v kariéře posunul do čela světového žebříčku.
Československý reprezentant vstoupil do finále skvěle, vedl 5:0 a snadno získal úvodní set.
Becker se nechával dvakrát ošetřovat a pomoc fyzioterapeuta mu šla zjevně k duhu, výrazně zlepšil pohyb a v koncovce druhého setu proměnil jediný brejkbol ve vyrovnání.
Ve třetí sadě vedl Němec už 5:2, houževnatý Lendl ovšem odvrátil pět setbolů a vzal si ztracené podání zpátky. Za stavu 5:4 pro Beckera však opět stačil mladšímu z finalistů jediný brejkbol.
Lendl se znovu vzchopil, za nepříznivého stavu byl mírně lepším hráčem, jenže své brejkové příležitosti neproměnil a potřetí za sebou si ztratil podání v desáté hře.
Beckerův agresivní styl s častými přechody na síť slavil úspěch, Němec si po třech titulech z Wimbledonu a jednom z US Open připsal pátou granslamovou trofej. Ve 23 letech to byla jeho předposlední, až v roce 1996 si zopakoval triumf opět v Melbourne, kde ve finále porazil Michaela Changa.